Denisi, zaznamenal jste svůj první extraligový gól...

Konečně je to tak (smích). Už to byla dlouhá doba. Začal jsem třetí sezonu v Litvínově, pár zápasů jsem odehrál v Chomutově. Je to asi šedesát zápasů, kdy jsem nedal gól. Nemám to úplně spočítané, ale nějak tak to bude.

I z pozice obránce jste na to už myslel?

Ano, ale nejsem tu od toho, abych góly dával. Spíš od toho, abych je ubránil a dobře rozehrál. Rád dávám góly, konečně to tam padlo a jsem za to moc rád. Myslel jsem na to, říkal jsem si, že skoro všichni už svůj první gól dali a já pořád čekal.

Svou první trefu v litvínovském dresu zaznamenal také Janis Jaks, který je ofenzivním obráncem a je v týmu právě kvůli dávání gólů…

Neříkal jsem si, že jsem poslední, kdo gól nedal, to ne (smích). Chtěl jsem, abychom to za stavu 2:1 dotáhli. Vyskytla se šance, vypadl puk a já už jsem věděl, co mám dělat.

Jaké to je hrát za Litvínov z pozice chomutovského odchovance?

Ze začátku to bylo zvláštní, jelikož můj vůbec první zápas v extralize byl Chomutov versus Litvínov. Je to derby už odjakživa. Už je to třetí sezona a jsem v Litvínově skoro jako doma.

Po trenérské výměně dostáváte na ledě více prostoru, těší vás to?

Jsem za to rád, pracuji na sobě každý den. Na takovou šanci jsem čekal, dostal jsem ji a nyní se snažím udělat to, co je v mých silách.

Nastupujete v první formaci, vážíte si toho?

Spíš cítím od trenérů důvěru a na ledě se snažím odvést své maximum, aby trenéři i fanoušci byli spokojení. Když se vyhrává, tak je to super.

Cítíte se dobře?

Ano, cítím se dobře. Bodovali jsme několik zápasů po sobě, tak je hned lepší atmosféra.

Co trenéři změnili, že se vám najednou začalo dařit?

Nezměnilo se toho tolik, nekonala se velká změna systéma. Změnili jsme napadání a chodíme trochu aktivněji, ale nemyslím si, že to je velká změna, ale nový vítr do kabiny. Zatím to vypadá velice dobře, ale nechci to zakřiknout a snad budeme pokračovat v takových výsledcích. Jsme dobře připravení z letní přípravy, makáme dál a musíme se to obrátit.

Cítíte si u sebe nárůst sebevědomí společně s rostoucím počtem bodů v tabulce?

Už nějaký rok spolupracuji s mentálním koučem Jirkou Vykoukalem. Společně pracujeme na tom, aby to bylo stále lepší a lepší, což si myslím, že se mi docela daří. Nemyslím si, že to je výkony, ale já si věřím v každé situaci. Vím, že mám hrát jednoduše a nemám ztrácet puky, tak to dělám.

To jste Jirkovi Vykoukali volali s Jindrou Abdulem nepřetržitě, ne?

Bylo to náročnější období. Když se s takovou situací setká člověk poprvé, tak je to složitější. Spolupracuji s ním rok, byly to tedy jen nějaké dodatky, ale větší problém jsem neměl.

Jak jste dospěl k tomu, že jste si sehnal mentálního kouče?

Fyzicko a mentálno je velký rozdíl. Všichni zvedají činky v posilovně, ale tuhle stránku moc lidí nezná. Minulý rok, když jsem v Litvínově moc nehrál a šel jsem do Sokolova, potřeboval jsem v tomto směru trochu pomoct. Naskytl se mi Jirka Vykoukal a já jsem s ním spokojený, svou práci odvádí dobře a já s ním rád spolupracuji.

Jaké jsou vaše osobní ambice?

Chci jít od střídání ke střídání. Na ledě odevzdám maximum a budu pracovat s takovým icetimem, který mi trenéři dají.

Nepovažujete se tedy za ofenzivního obránce?

Rád podpořím útok, ale hlavní je, abychom góly nedostávali a měl bych pomáhat brankáři a při oslabení. Uvidíme, co se ze mě vyvine časem. Nebráním se tomu, že v budoucnu ze mě vyroste ofenzivní bek, ale umím i výborně bránit i podpořit útok. Nepreferuji ofenzivní nebo defenzivní hru.

Potkali jste s Karlem Mlejnkem v Sokolově?

Pan Mlejnek zrovna končil. Měli jsme spolu nějaká jednání v první fázi, kdy mi jako první volal právě pan Karel Mlejnek. Pak se už jen chodil dívat na zápasy a přímo mě netrénoval.

Nedělají si z vás v kabině srandu, že střílete jako major Zeman nebo něco podobného?

Ne, takhle ne. V posilovně ale trávím dost času a zvedám trochu větší váhy, tak si ze mě kluci dělají srandu, že mám dřevěný ruce (smích). A při tom gólu to bylo vyšívání (smích).

Kam si schováte památeční puk?

Netuším, ale zřejmě ho dám rodičům, protože mě chodí podporovat na každý zápas. Mou hokejovou cestou jdou se mnou, tak skončí u táty ve sbírce. Už má nějaké dresy, tak poputuje tam.