„Byl to nahozený puk, já jsem po něm jenom vyjel, abych ho zastavil a udrželi jsme se v útočném pásmu. Dostal jsem ránu do čela. Nebolelo to, jen jsem najednou viděl krev a jel jsem na střídačku. Tam mi to zašili, ani nevím přesně, kolik stehů. Udělala se z toho taková boule,“ popsal situaci.

Litvínov hrál jen na tři centry, takže Jurčíkův návrat byl otázkou minut. „Říkal jsem si, že se musím vrátit co nejrychleji. Naštěstí se to dalo zvládnout a za pět minut jsem byl zpátky. Jsem rád, že to šlo tak rychle a že jsem kluky nenechal jenom ve dvou.“ Upravená helma nakonec umožnila dohrát i přes otok. „Když jsem to viděl v zrcadle, říkal jsem si, že si snad ani nenasadím helmu. Nakonec jsme ji zmenšila tak, že držela výš a netlačila mi do té boule. Naštěstí to šlo.“

Po pauze se Jurčík hned dostal do podobné situace jako při zranění. „Tentokrát jsem radši od toho uhnul, fakt jsem se bál,“ usmíval se hořce. „Ale pak ten strach opadl. Jak jsme hráli na tři lajny, tak jsem se do toho zase rychle dostal.“

K rozhodující akci utkání byl blízko i on. Sukeľův vítězný gól tři minuty před koncem padl po tlaku Litvínova v závěru přesilovky. „Můj úkol byl stát před brankou a brát gólmanovi výhled. Kluci to tam začali sypat. Dvakrát mě to trefilo, podruhé se to šťastně odrazilo k Sukymu, který tam sjel shora do branky. Jsem rád, že to propálil,“ radoval se. „Jsem rád, že jsme urvali všechny body.“

Jurčík taky věří, že Litvínov naváže na body i po pauze. A přestože se Vervě proti Liberci letos daří, nechce z toho vyvozovat víc, než je nutné. „Jsem rád, že to tak je, ale měli bychom takhle vyhrávat i proti ostatním, nejenom proti Liberci,“ zavelel. „Pořád je před námi spousta zápasů a hodně bodů ve hře.“